how to make a site

Kime-no-kata

sekiguchi_ryu.jpg

Úvod

V oficiálních katách Kodokanu jsou dvě katy, které se ukazují možnosti juda na poli sebeobrany. Mladší z těchto dvou kat se nazývá Kodokan goshin jutsu . Byla vytvořena v 50-tých letech 20. století a ukazuje sebeobranné techniky pro situace v moderní společnosti. Kata, která demonstruje sebeobranné prvky používané ve feudálním Japonsku, se nazývá Kime-no-kata. Tato kata snad nejlépe demonstruje slova Jigora Kana z roku 1889:
„Trénink juda je i studiem technik, kterými se, mimo jiné, můžete bránit, pokud jste napadeni,.“

Zařazení Kime-no-katy do systému Kodokan a její význam

Techniky, použité v Kime-no-katě, existovaly dávno před založením Kodokanu. Tradičně se udává, že v letech 1888-1889 byla Kanem a jeho studenty stanovena forma provádění této katy. Tato kata, kterou praktikoval Kodokan po roce 1889, měla údajně pouze 15 technik. Nicméně výroční publikace Judo-Nenkan z roku 1888 se o Kime-no-katě nezmiňuje a udává pouze Katame-no-katu, Ju-no-katu a Itsutsu-no-katu (nezmiňuje se tedy ani o Nage-no-katě). V roce 1906 se v budově Butokudenu, centru pro japonská „bojová umění“ Dai-Nippon-Butoku-kai, ve městě Kyoto koná schůzka, kterou zorganizoval Jigoro Kano a které se zúčastnilo kromě Kana a jeho 5 spolupracovníků, dalších 14 mistrů 8 tradičních škol ju-jutsu. Důvodem svolání schůzky bylo sjednocení forem provádění kat v japonských školách ju-jutsu, což byl požadavek Dai-Nippon-Butoku-kai. Na této schůzce byl přijat dnešní systém kat Kodokanu včetně Kime-no-katy . Nicméně publikované závěry o této schůzce z roku 1908 zmiňují pouze Nage-no-katu a Katame-no-katu. Kime-no-katu oficiální publikace týkající se této schůzky nezmiňují. Rovněž v prvních japonských publikacích zabývajících se judem chybí detaily ohledně Kime-no-katy. Kime-no-kata je Kodokanem písemně zmíněna poprvé v roce 1917 a první vyobrazení Kime-no-katy je až z roku 1931. Z tohoto roku je totiž dílo Y. Yamashity a K. Kuda s názvem „Shinsen Nippon judo kyoten”, ve kterém autoři Kime-no-katu předvádějí. Ve stejném roce vychází práce Y.Yamashity, S.Nagaoky a K. Murakamiho s názvem "Kime-no-kata", která je považována dodnes za hlavní referenční zdroj ohledně této katy. Zajímavostí je, že v témže roce je publikována jediná oficiální práce Jigoro Kana zabývající se judem s názvem Judo Kyohon Jokan, ale v tomto díle Kano Kime-no-katu nezmiňuje. Ve zmíněném díle Jigora Kana je ale zmínka o jiném souboru zabývající se sebeobranou ve feudálním Japonsku. Tento soubor se nazývá Kime-shiki, tvoří rovněž oficiální součást Kodokan-juda a zařazen v Seiroku-zen'yo Kokumin Taiiku Dnešní standard Kime-no-katy byl Kodokanem přijat v roce 1977.
V době počátků Kodokanu, který byl v té době znám spíše pod názvem Kano-ryu-ju-jutsu, se ale Kime-no-kata nazývala Shinken-shobu-no-kata. Tento název tvoří dodnes oficiální alternativu k názvu Kime-no-kata. Pokud přeložíme význam jednotlivých slov, pochopíme lépe i smysl katy. Znaky Shinken znamenají opravdový (tj. nabroušený, ocelový) meč. Znaky Shobu znamenají boj. Spojení znaků Shinken-Shobu by se do češtiny mohlo přeložit jako boj na život a na smrt. Znak no je genitivem a význam znaku Kata je všeobecně znám a vyjadřuje formu. Význam názvu Shinken-shobu-no-kata může být tedy volně přeložen jako forma boje na život a na smrt. Znak Kime znamená konečný, definitivní a název Kime-no-kata může být přeložen jako forma konečného, definitivního řešení. Kodokan oficiálně překládá termín Kime-no-kata jako formu rozhodnutí (boje).

Původ katy

yoshin_ryu.jpg

V současné době se můžeme setkat s následujícími třemi názory na původ Kime-no-katy:
1) Kime-no-kata je katou školy Tenjin-shin'yo-ryu
2) Kime-no-kata je katou školy So-sui-shitsu-ryu
3) Kime-no-kata je výběrem technik několika různých škol ju-jutsu, které byly spojeny do této katy Jigorem Kanem a jeho pomocníky v Kodokanu.

O původu principu jednotlivých technik v Kime-no-katě můžeme konstatovat, že jsou staré jako lidstvo samo a jednotlivé sebeobranné principy demonstrované v Kime-no-katě nalezneme ve všech kulturách po celém světě. Tyto techniky prošly v japonské bouřlivé historii vývojem a byly mnohokrát ověřeny ve skutečných situacích. Můžeme tedy konstatovat, že je nemožné označit kohokoli za objevitele či „vynálezce“ kterékoli techniky demonstrované v Kime-no-katě. Původem Kime-no-katy máme tedy na mysli školu (ryu), kde byly jednotlivé sebeobranné principy spojeny do jednotlivých technik a seřazeny do souboru, který nyní nazýváme Kime-no-kata. V oficiální publikaci „Kodokan Judo“ není, na rozdíl od Koshiki-no-katy, která byla do systému Kodokan přijata ze školy Kito-ryu, původ Kime-no-katy objasněn, ačkoli v archivech Kodokanu existuje řada dokumentů, které teprve čekají na zveřejnění a které možná objasní původ Kime-no-katy.
Cvičení kat samotných má v Japonsku tradici, která sahá do ranného středověku. Tradiční školy, zabývající se výukou bojových umění, které nazýváme ryu, kladly na katy velký důraz. V řadě škol tvořily katy jedinou formu výuky či tréninku. Ve školách, které učily boj se zbraněmi, byl trénink pomocí provádění různých, předem dohodnutých prvků nutností. Při volném tréninku boje s opravdovou zbraní by docházelo k řadě vážných zranění a to i v případě, že by opravdové zbraně byly nahrazeny dřevěnými. Nácvik kat měl ale opodstatnění i při nácviku boje beze zbraní. Navzdory našim častým představám se ve feudálním Japonsku ju-jutsu cvičilo i na holé zemi či dřevěných prknech. Tradiční rýžové rohože tatami byly velice drahé a tak se ju-jutsu na tatami zpravidla necvičilo a cvičení na tatami se začalo v některých školách praktikovat až v 19. století. Cvičením kat se omezilo riziko zranění způsobené nekontrolovaným pádem na zem, který by hrozil při volném cvičení ju-jutsu. Každá škola bojového umění měla a cvičila svůj vlastní soubor kat. Ačkoli byl obsah výuky a tréninkových metod jednotlivých škol pro lidi „zvenčí“ tajemstvím, podobaly se některé katy katám jiných škol a to především použitými technikami. Žáci byli do škol přijímáni téměř výhradně na základě doporučení věrohodné osoby a při vstupu do školy se zavázali slibem k tomu, že neprozradí nic, co se ve škole naučili. Některé techniky se žáci učili až po několika letech výuky, některé se naučily pouze ti nejlepší a některé byly určeny pouze pro učitele a patřily k dědictví, které se předávalo z generace na generaci. Pouze ti, kteří ve škole dosáhli stupně Menkyo-Kaiden, znali všechny techniky školy. Jigoro Kano dosáhl stupně Menkyo-Kaiden ve škole Tenjin-shin'yo-ryu. (Kano zřejmě získal stupeň Menkyo-kaiden i ve škole Kito-ryu, ačkoli toto nemůžeme tvrdit s jistotou).
Proto se tedy názor na původ Kime-no-katy samotné, tedy souboru technik a jejího provedení, tradičně kloní ke stylu Tenjin-shin'yo-ryu, ze které Kodokan převzal většinu technik katame-waza a atemi-waza, které jsou součástí moderního juda. Ze školy Tenjin-shin'yo-ryu je odvozena i řada technik nage-waza. Připomíná se i vliv, který měl na Kana jeho druhý učitel Tenjin-shin'yo-ryu, jménem Masatomo Iso, pod kterým Kano tento styl studoval a který byl proslulý dokonalostí v katách. Masamoto Iso byl přímým potomkem zakladatele Tenjin-shin'yo-ryu, který se jmenoval Iso Mataemon. Většina technik této školy je spojená s úderem, což je ukázáno i v Kime-no-katě. Škola vznikla někdy kolem roku 1830 spojením Yoshin-Ryu a Shinno-Shindo-Ryu Zakladatel školy znal oba směry a při bojích s japonským podsvětím si uvědomil výhodu spojení úderů s dalšími technikami. Tyto poznatky přenesl i do své nové školy a Jigoro Kano se je při studiu této školy naučil. Ve snímku z roku 2005 „Judo in School Education – The spread of Judo in Japan“, na kterém se podílela IJF spolu s All Japan Judo Federation, je v části o historii vzniku juda ukázána část katy školy Tenjin-shin'yo-ryu. Situace Kiri-komi je řešena sice jinak nežli v Kime-no-katě, nicméně přesně v jejím duchu: tai-sabaki – zablokování ruky s mečem – atemi-waza – páka. Dříve zmíněný soubor sebeobranných technik Kime-shiki, který má řadu podobností s Kime-no-katou, pochází právě z Tenjin-shin'yo-ryu.
Situace Ryo-te-dori v sérii I-dori je kopií techniky, kterou Tenjin-shin'yo-ryu vyžaduje pro stupeň Chu-den. Tenjin-shin'yo-ryu používá techniky Waki-gatame, Hara-gatame, Seoi-nage, O-soto-gari a Hadaka-Jime stejně, jak je těchto technik použito v Kime-no-katě. Dokonce i držení, které zakončuje situaci Suri-age v sérii I-dori je v Tenjin-shin'yo-ryu je vyžadováno pro stupeň Sho-den. Navíc Tenjin-shin'yo-ryu používá principy kuzushi (vychýlení) stejným způsobem, jako Kime-no-kata. Všechny tyto skutečnosti mluví pro to, že škola Tenjin-shin'yo-ryu je „kolébkou“ Kime-no-katy.
Tenjin-shin'yo-ryu vznikla ze starších škol ju-jutsu a to školy Yoshin-ryu a Shin-no-Shindo-Ryou. Takže ve skutečnosti jsou techniky použité v Kime-no-katě převzaty z těchto dvou škol. To znamení, že techniky Kime-no-katy pocházejí ze 17. století. Škola Yoshin-ryu byla pravděpodobně založena lékařem, který se jmenoval Yoshitoki Shirobei Akiyama. Ten k z aložení školy dospěl po návštěvě Číny, kde se seznámil s čínskými školami bojových umění. Kime-no-kata tedy může být ovlivněna i starými bojovými technikami z Číny.

tsyr_1.jpg

tsyr_2.jpg

tsyr_3.jpg

tsyr_4.jpg

Na fotografiích demonstrují P. Masters, držitel stupně Menkyo školy Tenjin-shin'yo-ryu a L. Masters, držitel stupně Mokuroku školy Tenjin-shin'yo-ryu, některé techniky školy, které mají přímou vazbu na Kodokan-kime-no-katu. (Fotografie jsou publikovány se souhlasem pana L. Masterse, který tyto fotografie zaslal ČSJU na jeho žádost.)


V souvislosti s možným původem Kime-no-katy se objevuje i nepřímá vazba na nejstarší tradiční školu ju-jutsu, kterou založil v roce 1532 Hisamori Takenouchi a která se podle svého zakladatele jmenovala Takenouchi-ryu. Tato škola kladla důraz na techniky znehybnění a vyučovala i boj se zbraněmi. Kromě toho používala i metodického rozčlenění technik do několika skupin. Jeden z instruktorů této školy jménem Masanori Fugatami Hannosuke založil kolem roku 1650 vlastní školu s názvem Futagami-ryu, kterou později přejmenoval na So-sui-shitsu-ryu. Fugatami Hannosuke v tomto období prý sestavil i dnešní Kime-no-katu. Masanori Fugatami Hannosuke později předal školu dalšímu samurajovi jménem Shitama Matahichi a tato rodina praktikuje a vyučuje So-sui-shitsu-ryu dodnes. Dědic této školy z přelomu 19. a 20. století Aoyagi Kibei, který se později stal členem Kodokanu a byl pověřen Kanem k tomu, aby vyučoval a rozšířil judo na ostrově Kyushu, je i na fotografii účastníků schůzky v Butokudenu a to by mohlo dokazovat i vliv této školy na techniky juda i na samotnou Kime-no-katu. Jigoro Kano školy Takenouchi-ryu i So-sui-shitsu-ryu rovněž studoval. V rozhovoru s nynějším dědicem So-sui-shitsu-ryu Minzo Shitamou na internetových stránkách této školy je otázka na to, co má dnešní judo společného s So-sui-shitsu-ryu . Minzo Shitamou odpovídá, že si Kano uvědomoval důležitost spojení juda s tradičními formami ju-jutsu. So-sui-shitsu-ryu použil k tomu, aby ilustroval spojení juda a tradičního ju-jutsu. Navíc zachoval některé katy ju-jutsu v katách Kodokan.judo, například Kime-no-katu. Z těchto slov sice nevyplývá, že by Kime-no-kata byla přímo odvozena z So-sui-shitsu-ryu, na druhou stranu ale vyvstává otázka, co jiného ze So-sui-shitsu-ryu by Kano mohl k „ilustrování spojení juda a tradičního ju-jutsu“ použít. Víme totiž, že Koshiki-no-kata pochází z Kito-ryu. Původ Itsutsu-no-katy je rovněž diskutován, nicméně názor, že by tato kata pocházela ze So-sui-shitsu-ryu, nezazněl. Internetové stránky australské větve So-sui-shitsu-ryu již hovoří přímo: „Čtrnáctý dědic So-sui-shi(tsu)-ryu, Kibei Masanori Aoyagi se dne 24/7/1906 účastnil schůzky v Butokudenu v Kyotu společně s dalšími důležitými mistry ju-jutsu. Schůzka byla svolána Jigorem Kanem, zakladatelem Kodokanu, aby získal povolení použít techniky těchto škol v systému Kodokan-juda a vytvoření oficiálních kat (Kodokanu). Čtrnáctý dědic, Kibei Masanori Aoyagi, přispěl 68-mi technikami Kime-no-katy školy So-sui-shi(tsu)-ryu, a z těchto technik bylo vybráno 20 technik pro oficiální Kime-no-katu Kodokanu. Kibei Masanori Aoyagi se stal zakládajícím členem Institutu Kodokan-juda“.
Problém původu Kime-no-katy by se mohl zdát tímto objasněn, nicméně ačkoli je v dnešní Kime-no-katě řada technik tradičních pro So-sui-shitsu-ryu, objevuje se zde i řada technik pro So-sui-shitsu-ryu netypických.

Nejpravděpodobnější teorie je tedy ta, že dnešní Kime-no-kata Kodokan-juda vznikla tak, že Jigoro Kano se svými studenty vybral několik technik z různých kat několika škol a spojil je do vlastní Kime-no-katy.
Lee Masters, držitel stupně Mokuroku školy Tenjin-shin'yo-ryu, tuto teorii potvrzuje když tvrdí, že techniky Kodokan-kime-no-katy jsou směsí technik několika škol ju-jutsu, mezi kterými byla škola Tenjin-shin'yo-ryu nejvýznamnější a nejdůležitější, které Kano a jeho studenti vybrali a upravili.
Většina prvních členů Kodokanu měla za sebou řadu let praxe ju-jutsu ať již Tenjin-shin'yo-ryu, Kito-ryu anebo jiných směrů ju-jutsu. Jigoro Kano tedy společně s těmito zkušenými spolupracovníky vytvořil, za použití technik a principů používaných v jiných školách, vlastní Kime-no-katu.
Ať již je původ Kime-no-katy jakýkoli, začala se tato kata v Kodokanu v letech 1888-1889 praktikovat. Traduje se, že Kime-no-kata z roku 1888-89 měla pouze 15 technik. Tato Kime-no-kata (Shinken-shobu-no-kata), byla s největší pravděpodobností po schůzce Butokudenu ještě pozměněna a to minimálně tak, že bylo do existující Kodokan kime-no-katy přidáno ještě 5 dalších technik. Můžeme pouze spekulovat, zda-li bylo původních 15 technik ponecháno v nezměněném stavu, nebo byly pozměněny jen některé z původních 15 technik anebo zda-li byla již existující Kodokan Kime-no-kata zcela nahrazena. Jak již bylo uvedeno, této schůzky se účastnili nejen zástupci Kodokanu, z nichž někteří, včetně Kana, vyrostli buďto z Kito-ryu nebo Tenjin-shin'yo-ryu, ale i zástupci mnoha dalších tradičních škol ju-jutsu, včetně Eimi Totsuki, mistra Yoshin-ryu, které bylo hlavním soupeřem Kodokanu v legendárním zápasu v roce 1886. Každý zástupce se jistě snažil, aby právě jeho techniky byly akceptovány jako techniky Shinken-shobu-no-katy. Japonská mentalita vyžaduje při jednání vždy určitý kompromis všech stran a tato skutečnost potvrzuje myšlenku, že Kanova původní Kime-no-kata mohla být v roce 1906 upravena do dnešní podoby a že obsahuje techniky více škol. Tyto techniky jsou s největší pravděpodobností oproti původním technikám upraveny tak, aby odpovídaly principům juda. Názor o úpravě technik podporuje i ta skutečnost, že veškeré techniky, s výjimkou úderů, jsou čisté Kodokan-judo techniky, které se smějí běžně provádět na tréninku či sportovním utkání. Ačkoli je provedení některých technik ve sportovním utkání spíše v oblasti teorie, nevyskytuje se v Kime-no-katě ani jednou technika, která je v Kodokan-judo zakázána, ačkoli by se některá situace pravděpodobně mohla řešit stejně efektivně např. krátkou pákou na zápěstí útočníka nebo úderem proti páčené končetině, tedy technikami, které se v tradičním ju-jutsu vyskytují velice často a danou situaci by možná řešily důrazněji a razantněji. Uvědomíme-li si ale to, co bylo řečeno o důvodech Kana k založení Kodokan judo (tj. skloubení tradičního japonského bojového umění a východní filozofie se západním sportovním duchem), pochopíme i důvody možných úprav původních technik.
V roce 1880 si Jigoro Kano poznamenal: “Svět se mění a s ním se musí změnit i ju-jutsu. Nemyslím si, že je vhodné, abychom byli omezeni pouze na jeden styl (ju-jutsu). Nevidím jediný důvod pro to, aby se techniky jednotlivých škol ju-jutsu držely v tajnosti. Bude lepší, pokud se vyzkouší celá škála technik a vyberou se ty, které budou nejlepší. Tyto techniky se mohou ještě upravit. Chtěl bych vybrat nejlepší techniky stylu Yoshin a nejlepší techniky dalších škol, tyto techniky dát dohromady a vytvořit kvalitnější styl ju-jutsu. Po loňských ukázkách ju-jutsu před presidentem (USA) Grantem mluvil mistr Fukuda o možnosti rozšíření ju-jutsu po celém světě. Aby se nám to podařilo, nemůžeme spoléhat na jeden určitý styl – potřebujeme přinést nejlepší techniky ze všech hlavních škol ju-jutsu. To je to, co bych chtěl naučit lidi na celém světě. “

Historické pozadí Kime-no-katy

Kime-no-kata zobrazuje Japonsko éry šogúnátu Tokugawa (1603 – 1867). Této době se říká doba Edo podle původního názvu Tokia. Po bitvě u Sakigahari v roce 1600 nastává v Japonsku období bez velkých válečných konfliktů a společně s nástupem střelných zbraní, které do Japonska přivezli Evropané v 16. století, upadá význam dlouhého bitevního meče Tachi. Meč Tachi není v Kime-no-katě zastoupen a z tohoto důvodu usuzujeme, že kata zobrazuje dobu, kdy se Tachi používal pouze k formálním a ceremoniálním účelům, tedy 17. a 18. století. V této době rovněž nebyly masivně rozšířeny střelné zbraně. Dalším důkazem pro dobu, kterou Kime-no-kata zobrazuje, jsou techniky samotné, které ukazují na mírovou a nikoli válečnou situaci. V případě, že by Kime-no-kata odrážela stav společnosti z doby před šogúnátem Tokugawa, byly by zastoupeny sebeobranné techniky holýma rukama pro bitevní situace a byl by kladen větší důraz na situace proti ozbrojenému soupeři. Série I-dori by v takové katě zřejmě vůbec nebyla. V období šogúnátu Tokugawa nosil příslušník třídy samurajů dva meče a to delší katanu a kratší wakizashi. Kromě toho nosil i dýku tanto.
Všechny tyto zbraně jsou v Kime-no-katě zastoupeny, ačkoli techniky krátkým mečem wakizashi (situace Kiri-komi v sérii I-dori a Tachi-ai) jsou z formálních důvodů prováděny dýkou tanto. Důvodem je to, že by forma Kime-no-katy utrpěla neustálými výměnami zbraní, které se provádějí procedurálně a časté výměny zbraně by nepůsobily důstojně. Z tohoto důvodu uke v těchto technikách přemísťuje tanto na levý bok a předvádí sek krátkým mečem. V technikách I-dori chybí katana protože techniky I-dori představují situace v domě. Schůzky a rokování byly vedeny ve starém Japonsku v kleče, proto je tedy série I-dori prováděna z kleku. Před vstupem do domu bylo zvykem katanu odložit – při návštěvě vysokého feudála daimyo byla dokonce povinnost katanu odevzdat do rukou zodpovědné osoby. To, že samuraj katanu při návštěvě odložil, symbolizovalo dobrou vůli a čisté úmysly. Katana byla poté položena do stojánku na zbraně zvaného katana-kake a to tak, že jílec meče směřoval vlevo. To zaručovalo, že by meč musel být vytažen levou rukou útočníka a poté přemístěn do pravé ruky. Tím byla vyloučena možnost rychlého vytasení meče útočníkem. Kromě toho katana nebyla příliš praktická pro boj uvnitř domu – pro tento účel byla příliš dlouhá. Pro boj uvnitř domu se wakizashi hodil daleko lépe. Wakizashi, který byl považován za ochránce cti samuraje, se neodkládal nikdy. Samuraj si jej bral ihned po probuzení a před spaním jej uložil pod polštář. Neodkládal jej tedy ani na návštěvě či schůzce. Tyto skutečnosti jsou rovněž v Kime-no-kata zachyceny.
Dalším detailem ze života samurajů, kterou nám Kime-no-kata zobrazuje, je skutečnost, že se katana nosila zásadně v pochvě ostřím vzhůru. Důvodem je možnost okamžitého seku plynule navazujícího na tasení meče. Všech výše uvedených detailů si můžeme všimnout v řadě filmů Akira Kurosawy.

Techniky Kime-no-katy

Kime-no-kata se skládá ze dvou sérií technik. První série, I-dori, prováděná v kleče, obsahuje 8 technik. Druhá série, nazvaná Tachi-ai, se provádí v postoji a obsahuje 12 technik. Celkem tedy Kime-no-kata obsahuje 20 technik. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše, není jisté, zda-li Kime-no-kata v současné podobě existovala před založením Kodokanu a neznáme tedy ani původní počet technik. Pokud přijmeme nejpravděpodobnější teorii vzniku Kime-no-katy, tedy tu teorii, podle které katu vytvořil Kano se svými spolupracovníky, je možné, že původní počet 15 a pozdější počet 20 technik byl Jigoro Kanem zvolen tak, aby obsahoval určitý náboženský či numerologický symbol. O takovém symbolu můžeme ale pouze spekulovat a musíme se smířit s tím, že objasnit důvod počtu technik v Kime-no-katě se asi nepodaří.
Techniky v Kime-no-katě jsou pojmenovány podle situace, kterou technika řeší: tak například první technika je nazvána Ryo-te-dori, kde Ryo znamená obě, Te znamená ruka a Dori znamená uchopit a situace tedy může být přeložena jako „Úchop za obě ruce“.
Mezi technikami, použité obráncem, převažují techniky kansetsu waza (páčení) a to především páka Waki-gatame (5x) a páka Hara-gatame (5x). Techniky páčení doplňuje ještě páka Hiza-gatame (1x). Zastoupeny jsou i techniky shime-waza (škrcení) a to škrcení Hadaka-jime (1x), Okuri-eri-jime (1x) a Kata-ha-jime (1x). Mezi techniku, která se v tomto případě blíží škrcení, můžeme zahrnout i techniku držení Kata-gatame (1x). Kromě toho škrcení Eri-jime (5x) vždy doplňuje páku Hara-gatame. Techniky nage-waza (hodů) jsou zastoupeny technikou Seoi-otoshi (1x), O-soto-gari (1x), Uki-goshi (1x) a Seoi-nage (1x). U většiny situací následuje před anebo po výše uvedených technikách technika atemi-waza (úder nebo kop) s tím, že situace Ke-age je řešena pouze technikou atemi-waza. Většina situací má následující modelové řešení: útok – vyhnutí se útoku pomocí tai-sabaki s případnou blokací útoku – 1. technika (většinou úder nebo kop) – 2. technika (většinou kansetsu-waza nebo nage-waza). Většina situací je řešena velice razantní obranou, která by útočníka vážně zranila nebo dokonce usmrtila.
Na několika příkladech si můžeme potvrdit domněnku, že Kime-no-kata byla upravena. Při technikách Waki-gatame se nabízí možnost razanci obrany zvýšit krátkou pákou, tak jak je tomu v katě Kodokan goshin jutsu. Kromě toho by krátká páka byla, při použití Waki-gatame, jediným účinným řešením, které by torimu umožnila zůstat v postoji. V případě, že by tori musel použít čisté Waki-gatame v reálné situaci, technika by pokračovala přechodem ukeho i toriho na zem, páku by tori reálně ukončil až na zemi a stal by se tak snadnějším terčem pro případného dalšího útočníka. Krátká páka na zápěstí je ale velice nebezpečná a z tohoto důvodu byla z technik Kodokan-judo vyřazena. Byla tedy zřejmě vyřazena i z technik Kime-no-katy a to z toho důvodu, aby při nácviku nedocházelo ke zbytečným zraněním.
Situace v Kime-no-katě předpokládají situace jeden na jednoho a, s výjimkou situací Sode-dori, Suri-age, Ke-age a Ushiro-dori v sérii Tachi-ai, nedává Kime-no-kata dobrou možnost obrany proti více útočníkům. To znovu evokuje myšlenku, že v původních technikách Kime-no-katy byly použity krátké páky, které by po nasazení Waki-gatame řešení útoku zrychlily a zlepšily tak vyhlídky obránce při napadení více osobami.
Metodika Kime-no-katy je velice dobře propracovaná. Student se nejdříve učí jednodušší páku Waki-gatame a to na levou, tedy slabší ruku, útočníka. Později se učí tutéž páku na silnější ruku, která je i ozbrojená. Použití techniky Hara-gatame se žák nejprve učí proti holé ruce, později proti noži na méně pohyblivého útočníka a poté se situace ještě stíží tím, že útočník provádí útok ze strany. Teprve potom se technika aplikuje na stojícího, a tudíž pohyblivějšího, útočníka s nožem v postoji a teprve po zvládnutí těchto situací se Hara-gatame použije proti meči. Žák se učí vyhýbat se útoku a to rovněž nejprve proti klečícímu, tedy méně pohyblivému soupeři a potom se situace stíží přechodem do postoje. V souvislosti s metodikou je potřeba zdůraznit, že v tradičních školách ju-jutsu nebyly katy určeny k tomu, aby se cvičily vcelku a s ceremoniálem. Kata byla metodickým návodem nácviku technik a žáci trénovali jednotlivé techniky obsažené v katě samostatně tak dlouho, až je skutečně zvládli. Posloupnost technik v katách byla od jednodušších k obtížnějším, což Kime-no-kata demonstruje.

Význam cvičení Kime-no-kata

Důvodem cvičení technik zastoupených v Kime-no-katě v období Tokugawa byla především příprava na možnou situaci, kdy se obránce ocitne tváří v tvář útočníkovi. Pro takový případ dostal obránce určitý návod obrany, především ale byl obránce připravován na takovou možnost po psychické stránce. Kime-no-kata tedy nebyla a ani dnes není zaručeným návodem pro boj holýma rukama proti ozbrojenému útočníkovi, učila především zvládnout stres a napětí a umožnila obránci zachovat si chladnou hlavu i tváří v tvář nejobávanější zbrani japonského středověku, samurajské kataně.
V dnešní době cvičíme Kime-no-katu především z důvodů pro zlepšení tai-sabaki, postoje, rychlosti, postřehu a koordinace. (Ve škole Tenjin-shin'yo-ryu byl při cvičení technik, které se objevují v situacích Kime-no-katy, kladen důraz na vychýlení útočníka). Pravidelný nácvik Kime-no-katy má význam i pro zlepšení technik juda, i když objektivně menší nežli Nage-no-kata, Katame-no-kata anebo Gonosen-no-kata. Cvičením Kime-no-katy se rovněž seznamuje s třetí částí technik Kodokan juda, kterou je technika úderů atemi-waza.
Pokud chceme, abychom se naučili používat techniky Kime-no-katy tak, aby byly použitelné v reálné sebeobranné situaci, je zapotřebí tyto techniky cvičit stejně, jako cvičíme ostatní techniky judo. Nikdo se nenaučí dokonale techniky obsažené v Nage-no-katě pouze studiem a praxí samotné Nage-no-katy, ale musí tyto techniky cvičit i dalšími metodami a především si musí tyto techniky vyzkoušet v randori a v zápase. To samé platí o technikách Kime-no-katy. Znovu je zapotřebí zopakovat, že kata ukazuje a demonstruje ideální techniku, reálná situace je vždy odlišná od ideální. V dochovaných záznamech nabádá zakladatel školy Tenjin-shin'yo-ryu Iso Mataemon k tomu, aby student v dojo trénoval tak, jako kdyby proti němu stál protivník s opravdovou zbraní, i když trénoval s dřevěným mečem. Tento princip byl požíván k tomu, aby se zdůraznil pravý duch boje a pokud student trénoval se správným nasazením, potom se tento přístup stal jeho druhou přirozeností pro případ skutečného boje. Tato nauka má všeobecnou platnost a platí dodnes.
Je rovněž důležité zmínit důležitost nácviku technik na druhou stranu – Kime-no-kata přepokládá pouze útočníka praváka. Vhodným doplňkem nácviku technik Kime-no-katy pro reálné situace je nácvik Mifuneho katy Goshin-jutsu, technik obsažených v katě Kodokan goshin jutsu i Kime-shiki.
Pro nácvik Kime-no-katy nejsou žádná závazná pravidla. Vhodné je při nácviku Kime-no-katy začít s nácvikem jednotlivých situací. Při začátku nácviku není nutné dbát na pořadí technik, pro lepší nácvik můžeme procvičovat podobné techniky společně: Ryo-te-dori v I-dori a v Tachi-ai, Tsukkake + Tsukkomi + Yoko-tsuki v I-dori a Tsukkomi v postoji, Kiri-komi v I-dori a v Tachi-ai. Teprve po dobrém zvládnutí jednotlivých technik a jejich předepsaného pořadí se přistoupí k procvičování katy s ceremoniálem. Při nácviku kompletní katy je vhodné označit si výchozí místa pro provedení technik páskou nebo křídou. Provedení celé katy není fyzicky tolik náročné jako je třeba provedení Gonosen-no-katy, nicméně část I-dori může být namáhává na dolní končetiny.
Předvedení jakékoli katy klade velké nároky i na ukeho. V případě Kime-no-katy to ale platí dvojnásob. Uke demonstruje některé techniky, které jsou blízké i jiným bojovým uměním a jejich neznalost může demonstraci Kime-no-katy ublížit. Tori a uke by měli pro dokonalé zvládnutí katy shlédnout ukázky boxu, karate, kenda a iaida, popřípadě se s těmito odvětvími detailněji seznámit a to především ve vztahu k technikám, které jsou součástí Kime-no-katy, ale které jsou v těchto odvětvích propracovány detailněji nežli v judu. Seznámení se s těmito odvětvími je důležité především pro případ použití technik v reálné sebeobraně. Je potřeba znovu zmínit skutečnost, že Kime-no-kata pochází z doby, kdy údery a kopy tvořily nedílnou součást každé školy ju-jutsu a kdy dokonalé zacházení s mečem a dýkou bylo samozřejmostí.
Před předvedením katy před zkušebním komisařem, popřípadě na závodech kata či jiné příležitosti, se doporučuje pořídit si videonahrávku vlastní demonstrace katy, která odhalí nejvíce nedostatků, popřípadě je možné demonstraci předvádět před zrcadlem. Při předvádění katy před zkušebním komisařem či na veřejnosti je potřeba zdůraznit důstojnost a ceremoniálnost katy v každé její části. V tomto případě se nevyplatí žádný prvek katy uspěchat.
S ohledem na bezpečnost bychom neměli Kime-no-katu nacvičovat s ostrými zbraněmi, nýbrž s dřevěnými. Sebemenší chybička při nácviku katy s ostrými zbraněmi může být osudnou. Demonstrace s ostrými zbraněmi by měla být vyhrazena pouze výjimkám pro předvádění katy na veřejnosti a to pouze těmi judisty, kteří mají katu dokonale zvládnutou a pro demonstraci vzájemně secvičenou.
Největší přínos cvičení Kime-no-katy je ten, že nás seznamuje s japonskou historií, tradičním ju-jutsu a tím i kořeny Kodokan-juda. Kime-no-kata je, spolu s Nage-no-katou, nejefektnější katou juda, která dokáže snad nejvíce zaujmout laickou veřejnost a doporučuje se její předvádění při náborech a dalších propagačních akcích judo. Před demonstrací katy na veřejnosti je vhodné vysvětlit divákům historické pozadí katy, důvody série I-dori a sdělit divákům další zajímavosti. Divák bude do demostrace více vtažen - v opačném případě diváci řadu aspektů Kime-no-katy nepochopí a sebelepší demonstrace může přijít nazmar.

Provedení Kime-no-katy

Zahájení katy

kimeno01.jpg

Před zahájením katy stojí tori a uke na okraji tatami proti šómen (joseki) s tím, že tori stojí vpravo a uke vlevo z pohledu šómen. Na pravé straně z pohledu šómen setrvá tori při všech situacích v Kime-no-katě. Uke drží v pravé ruce katanu a tanto u pravého boku s tím, že, tanto je blíže k tělu, ostří obou zbraní směřuje vzhůru a špičky zbraní směřují šikmo dolů. Vrchol rukojeti tanto je ve stejné linii jako záštita katany, která se nazývá tsuba. Během celého provádění Kime-no-katy uke dodržuje vždy tuto pozici kdykoli přenáší zbraně v ruce. Po vyzvání dojdou oba na středovou osu tatami, otočí se k sobě a provedou pozdrav ve stoje. Poté postoupí oba do zápasiště do výchozích pozic, kdy stojí čelem proti sobě ve vzdálenosti přibližně 5,4 metry (tj. přibližně 3 délky nebo 6 šířek tatami). Tori a uke se současně otočí směrem k šómen a provedou pozdrav v postoji směrem k šómen.
Při pozdravu ve stoje musí tori a uke dbát na následující zásady:
– Úhel úklonu je přibližně 30°
– Paty jsou u sebe a chodidla svírají úhel přibližně 60°
– Při pozdravu se uklání celá horní polovina těla, nejenom hlava, oči hledí neustále kupředu (nikoli do země, protože se tradičně nepřipouští možnost ztratit potenciálního nepřítele ani na okamžik z dohledu.) a ústa jsou zavřená
– Dlaně se pohybují z boků směrem na přední část kolen a tím, že nejmenší vzdálenost od kolen, kam až sjedou špičky prstů dlaní při pozdravu je zhruba 10 centimetrů (vzdálenost sevřené pěsti).
Tori a uke po provedení pozdravu okamžik setrvají v přímém postoji čelem k šómen a pak se otočí čelem k sobě. Tori a uke si okamžik hledí do očí a poté si kleknou a zaujmou pozici seiza.
Při klekání i při vstávání z kleku během celého provádění Kime-no-katy je potřeba dbát na následující zásady:
– Pokleká se nejprve na levé koleno, potom na pravé s tím, že přední část chodidel se dotýká žíněnky.
– Vzdálenost mezi koleny v pozici seiza je asi 20 centimetrů (na 2 pěsti)
– Po dokleku na obě kolena se chodidla přirozeně natáhnou, palce nohou se překříží (levý palec je vespod, nejsou překřížena celá chodidla) a plynule se sedá hýžděmi na lýtka.
– Při vstávání se postupuje právě opačně.
Uke položí zbraně na žíněnku na svoji pravou stranu rovnoběžně se svými holeněmi (odkládá nejdříve katanu s tím, že si tanto přidrží levou rukou), rukojeti zbraní směřují k torimu. Tanto je mezi tělem ukeho a katanou, vrchol rukojeti tanto je ve stejné linii jako záštita katany a ostří obou zbraní směřují k ukemu. Tori a uke se vzájemně pozdraví v kleče.
Při pozdravu v kleče musí tori a uke dbát na následující zásady :
– Při pozdravu se nezvedají hýždě, neroztahují se lokty
– Uklání se celá polovina těla, nejenom hlava, oči hledí neustále kupředu (nikoli do země) a ústa jsou zavřená. Vzdálenost mezi čelem a žíněnkou při pozdravu je asi 30 centimetrů (3 pěsti)
- Dlaně se pokládají na žíněnku tak, že vytvářejí japonské číslo (hachi – osm)
Po provedení pozdravu tori a uke okamžik setrvají v kleče a hledí do očí. Uke poté uchopí zbraně. Nejdříve uchopí pravou rukou tanto, které si přidrží levou rukou. Poté uchopí pravou rukou katanu a tanto vrátí z levé ruky do pravé. Poté uke vstane. Tori nadále klečí.
Uke se otočí zády k torimu. Při jakémkoli točení během celé katy dbá uke i tori na zásadu, že se točí vždy čelem k joseki. Při tom ustoupí tou nohou, která je blíže k joseki, šikmo vzad za druhou nohu a obrat dokončí přísunem druhé nohy na stejnou úroveň za současného dotočení obou chodidel – osa těla zůstává na ose provádění katy. Uke pak poodejde přibližně 1,8 metru (přibližně 1 délka nebo 2 šířky tatami), poklekne a uchopí zbraně tak, že jsou ve vertikální poloze ostřím k němu (špička ostří katany resp. pochvy se dotkne žíněnky). Levá ruka při tom drží pouze katanu přibližně 25 centimetrů pod pravou rukou. Poté uke nepatrně nadzdvihne zbraně (pouze tak, aby se špička pochvy katany nedotýkala žíněnky) a pokládá zbraně na žíněnku tak, že rukojeti zbraní směřují k joseki. Pravá ruka stále drží zbraně a levá otevřenou dlaní podpírá katanu - ruce jsou tím pádem překříženy, levá ruka je vespod. Při pokládání zbraní se dostane levá ruka, která katanu již pouze podpírá otevřenou dlaní, na úroveň tanto a tanto přidrží. Pravá ruka tedy může odložit katanu a potom i tanto. Tanto je opět mezi tělem ukeho a katanou a ostří zbraní směřuje k ukemu. Při pokládání zbraní je potřeba dbát na zásadu, že se špička ostří zbraně nesmí dostat výše, nežli špička rukojeti.

kimeno02.jpg

Tímto způsobem uke pokládá na zem v dalších částech katy zbraně i jednotlivě.
Tori a uke ve stejný okamžik vstanou, uke se otočí a vrátí se do původní pozice (tj. přibližně do 5,4 metru od toriho) s tím, že tori a uke jsou čely k sobě.
Tori a uke si okamžik hledí do očí a poté oba vykročí proti sobě levou nohou a zaujmou normální základní postoj. Tento krok je velmi výrazný, měl by ukázat dobrou stabilitu a symbolizuje odhodlání toriho i ukeho. Po tomto kroku tori a uke setrvají okamžik v normálním postoji a hledí si do očí. Poté dojdou volně k sobě na vzdálenost přibližně 90 centimetrů (vzdálenost toma), zastaví se a pokleknou do seizy. Po malém okamžiku položí pěsti na žíněnku a na pěstech se po kolenou přisunou k sobě na vzdálenost přibližně 20 centimetrů (dvou pěstí) do pozice nazvané hiza-zume.

kimeno03.jpg


I-dori - Techniky v kleče

Ryo-te-dori - Úchop za obě ruce
1.jpg
Tori a Uke přirozeně položí dlaně na stehna. Prsty levé a pravé ruky směřují k sobě.
Uke provede kiai, uchopí toriho nadhmatem za obě zápěstí tak, že ukeho palce směřují k sobě. Přitom se uke nezdvihá na chodidlech. Kiai můžeme pro zjednodušení definovat jako mocný výdech, který zní jako výkřik „ééit!“. Kiai, použité v předepsaných situacích Kime-no-katy, má být dostatečně silné a hlasité a má demonstrovat razanci a účinnost rozhodujícího okamžiku techniky, kterou doprovází.
Tori přisune kolena k sobě a ruce roztáhne směrem vzad. Zatímco je uke takto vychylován vpřed, tori se vztyčí tím, že se opře prsty a přední částí obou chodidel o žíněnku.
Tori provede kiai a bříškem pravého chodidla popř. pravým kolenem provede kop na solar ukeho.
Tori znovu poklekne na pravé koleno a tahem vyprostí levou ruku, pravou rukou uchopí ukeho levé zápěstí nadhmatem a na pravém kolenu se otočí vlevo.
Tori se postaví na levé chodidlo, levou rukou uchopí ukeho levé zápěstí zespodu a táhne ukeho za levou ruku.Tori uzavře ukeho levou paži do svého pravého podpaží a páčí levý loket ukeho za současného vychylování ukeho tahem vpřed. Tato páka se nazývá Waki-gatame.
Uke se vzdá dvojitým zaklepáním na toriho.

kimeno04.jpg


Tsukkake - Úder do břicha
2.jpg

Tori i uke se vrátí do pozice hiza-zume a přirozeně klečí.
Při návratu do výchozích pozic se tori a uke pohybují po kolenou vždy tak, že jsou opřeni prsty a přední částí obou chodidel o žíněnku. Pohyb je důstojný. Tori ani uke se při pohybu po kolenou neopírá o ruce a ani si rukama nijak jinak nepomáhá. Při všech situacích předváděných v Kime-no-katě, včetně situací v Tachi-ai, zachová uke po zaujetí výchozí pozice krátkou pauzu před zahájením dalšího vlastního útoku. Tato pauza, která netrvá déle nežli přibližně 2 sekundy, slouží k přípravě a koncentraci toriho i ukeho na další situaci.
Uke se vztyčí tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku, provede kiai a provede úder pěstí pravé ruky na toriho solar. Palec ukeho směřuje vzhůru.
Tori se úderu vyhne tím, že se vztyčí na prstech a přední částí chodidel, otočí se vpravo na levém kolenu přibližně o 90° a postaví se na pravé chodidlo.
Současně tori levou dlaní (prsty směřují dolů) odrazí ukeho úder a okamžitě uchopí pravý rukáv a táhne ukeho vpřed. Současně provede kiai a pravou pěstí, která je otočená tak, že palec směřuje vzhůru, udeří ukeho mezi oči.
Okamžitě po úderu uchopí tori pravou rukou ukeho pravé zápěstí nadhmatem, táhne ukeho zápěstí ke svému pravému boku a přidrží je na svém pravém stehně.
Tori levou rukou uchopí ukeho kolem krku pod bradou za pravý průramek, aby mohl nasadit škrcení.
Zároveň tori nasadí páku (Hara-gatame) tím, že tlačí na ukeho loket spodní částí břicha.
Uke se vzdá dvojitým zaklepáním na toriho.

kimeno05.jpg


Suri-age - Úder otevřenou dlaní
3.jpg
Tori i uke se vrátí do pozice hiza-zume.
Uke se vztyčí tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku, provede kiai a provede úder otevřenou dlaní pravé ruky na toriho čelo, aby toriho hlavu zvrátil vzad.
Tori se zakloní vzad, vztyčí se tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku a mírně se natočí vlevo. Zároveň tori vykryje pravým předloktím úder ukeho. Okamžitě nato uchopí ukeho za jeho pravé zápěstí pravou rukou nadhmatem tak, že dlaň toriho směřuje od toriho.
V stejném okamžiku chytne tori levou rukou podhmatem ukeho za pravé podpaží a oběma rukama vychýlí ukeho vpřed.
Zároveň tori provede kiai a bříškem pravého chodidla popř. pravým kolenem provede kop na solar ukeho.
Tori se okamžitě po provedení kopu vytáčí na levém koleně vpravo a zároveň si kleká i na pravé koleno. Ukeho stále vychyluje oběma rukama vpřed.
Tori točivým momentem srazí ukeho na žíněnku do polohy vleže čelem dolů. Pravá dlaň ukeho směřuje dolů. Tori stále táhne pravou rukou za ukeho zápěstí a levou rukou tlačí ukeho pravé rameno do žíněnky. Prací toriho rukou se ukeho pravá ruka dostane přibližně kolmo k ukeho tělu. Tori se přesune vpřed těsně za ukeho pravou paži a to nejdříve levým a pak pravým kolenem.
Tori se sníží a položí levé koleno na ukeho loket a tahem pravé ruky nasadí páku. Uke se vzdá poklepáním na žíněnku.

kimeno06.jpg


Yoko-uchi - Úder na spánek (hák)
4.jpg

Tori i uke se vrátí do pozice hiza-zume.
Uke se vztyčí tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku, provede kiai a provede obloukový úder pravou pěstí na levý spánek toriho.
Tori se rychle zdvihne na chodidlech, vyhne se úderu úhybem hlavy dolů a vlevo pod ukeho pravé podpaží (boxeři tento úhyb nazývají ducking), zdvihne ruce, postaví se vpřed na pravé chodidlo a uchopí Ukeho podobně, jako při technice Kata-gatame. Pravá dlaň toriho je otevřená, levá ruka tlačí Ukeho do zad v oblasti pravé části kříže a tori srazí Ukeho vzad na záda. Po porazu tori levou rukou přehmáte ze zad na ukeho pravý loket a kontroluje ukeho tlakem levé ruky na ukeho pravý loket proti ukeho obličeji. Poté se tori vztyčí na kolenou a udeří pravým loktem Ukeho na solar - ruka není sevřená v pěst, ale prsty jsou u sebe a natažené. Při úderu provede tori kiai.
Po této technice klečí uke ve vzdálenosti asi 1.2 metru před Torim. Okamžik hledí na toriho, poté vstane a přejde po pravé straně toriho za toriho a ve vzdálenosti 1 kroku za Torim si klekne.

kimeno08.jpg

kimeno09.jpg



Ushiro-dori – Úchop ze zadu
5.jpg

Uke se přisune na pěstech k torimu na vzdálenost přibližně 20 centimetrů od toriho zad.
Potom se uke postaví na pravou nohu, nakloní hlavu poněkud vlevo, provede kiai a uchopí toriho oběma rukama kolem těla přes toriho nadloktí. Tori reaguje roztažením rukou do stran.
Tori přitiskne ukeho levou ruku k sobě svoji pravou rukou tím, že přitiskne pravou dlaň na ukeho levé zápěstí, levou rukou uchopí co nejvýše levý rukáv ukeho a vztyčí se tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku.
Pravou nohu tori zasune mezi ukeho nohy.
Tori hodí ukeho vlevo podobně, jako kdyby prováděl techniku seoi-nage.
Tori kontroluje ukeho technikou ushiro-kesa-gatame, provede kiai a udeří ukeho levou pěstí do slabin.
Po předvedení techniky ushiro-dori zaujme uke znovu pozici v kleče za torim, potom vstane, obejde toriho po toriho pravé straně a zastaví se asi 1,2 metru před torim.
Uke potom poklekne, okamžik setrvá v kleče a hledí si s torim do očí, poté vstane, otočí se vzad a jde si pro tanto.

kimeno10.jpg


Tsukkomi - Bodnutí nožem
6.jpg

Uke dojde ke zbraním a poklekne. Uke uchopí tanto nejdříve pravou rukou nadhmatem za jílec, tanto zvedá, otáčí a chytá i levou rukou. Potom přehmátne pravou rukou na jílci tanto, levou rukou poodhrne kabátec, pravou tanto zasune do kabátce nad pásek tak, že ostří směřuje vzhůru. Uke si upraví kabátec tak, že tanto není vidět, vidět jsou pouze obrysy tanto pod kabátcem.
Uke vstane a vrátí před toriho do vzdálenosti asi 90 cm, poklekne a přesune se na pěstech do vzdálenosti asi 45 cm.
Uke uchopí levou rukou pochvu tanto přes kabátec a pravou rukou vytasí tanto (ostří tanto směřuje vzhůru)
Uke se vztyčí tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku, provede krok vpřed levou nohou (došlápne vpřed na levé chodidlo), provede kiai a pokusí se toriho bodnout do solaru. Bodnutí je provedeno ostřím vzhůru.
Tori se bodnutí vyhne tím, že se vztyčí na prstech a přední částí chodidel, otočí se vpravo na levém kolenu přibližně o 90° a postaví se na pravé chodidlo.Ránu odrazí tori úderem levé dlaně do ukeho předloktí a vychýlí tak ukeho vpřed.
Ve stejném okamžiku provede tori kiai a pravou pěstí, která je otočená tak, že palec směřuje vzhůru, udeří ukeho mezi oči.
Okamžitě po úderu uchopí tori pravou rukou ukeho pravé zápěstí shora a táhne ukeho zápěstí ke svému pravému boku a přidrží je na pravém stehně.
Tori levou rukou uchopí ukeho kolem krku pod bradou za pravý průramek a nasadí škrcení.
Zároveň tori nasadí páku Hara-gatame tak, že tlačí na ukeho loket spodní částí břicha. Uke se vzdá poklepáním na žíněnku. Tori i uke se vrátí do pozice v kleku. Uke zastrčí tanto čepelí vzhůru zpět do kabátce.

kimeno11.jpg


Kiri-komi – Sek mečem
7.jpg

Uke je ve vzdálenosti přibližně 45 cm od toriho, sáhne pravou rukou do svého kabátce, vytáhne tanto i s pochvou, přemístí jej do levé ruky a drží jej na levém boku čepelí vzhůru (z dýky tanto se stává pro tuto techniku meč wakizashi).
Pohybem levého palce vzhůru proti záštitě meče odjistí wakizashi z pochvy, natočí pochvu o přibližně 90° tak, že ostří pochvy směřuje od ukeho, a pravou rukou wakizashi vytáhne. Pravá ruka drží wakizashi tak, že uke může plynule provést sek ostřím dolů. Úchop pravou rukou na rukojeti při vytažení zbraně je odlišný, nežli v situaci Tsukkomi.
Uke se vztyčí tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku, provede krok vpřed pravou nohou (došlápne vpřed na pravé chodidlo), provede kiai a pokusí se toriho seknout ze shora do hlavy. Sek je proveden ostřím dolů.
Tori se otočí vpravo na levém kolenu přibližně o 90°, vztyčí se na prstech a přední částí chodidel, pravou nohou postoupí ven ve směru osy katy a postaví se na pravé chodidlo (z pohledu okamžité pozice toriho se jedné o krok stranou, tori je otočen čelem k joseki). Současně s tím zdvihne tori ruce a zachytí ukeho pravého zápěstí pravou rukou.
Levou rukou uchopí tori ukeho shora za pravé zápěstí.
Tori vychyluje ukeho vpřed tahem za zápěstí.
Tori uzavře ukeho pravou paži do svého levého podpaží
Tori se vytáčí vpravo a nasadí páku Waki-gatame.
Poté, co se uke vzdá dvojitým poklepem na toriho, vrátí se do původní pozice v kleče, zasune wakizashi zpět do pochvy a poté zpět do kabátce.

kimeno12.jpg

kimeno13.jpg


Yoko-tsuki - Bodnutí nožem ze strany
8.jpg

Uke vstane, po toriho pravé strany přejde vedle toriho a klekne si ve vzdálenosti asi 20 cm (2 pěstí) od toriho a přibližně na stejnou úroveň. Pokud není uke na této úrovni po pokleku, dostane se na tuto úroveň přísunem po kolenou na pěstech.
Uke uchopí levou rukou pochvu tanto přes kabátec a pravou rukou vytasí tanto.
Uke se vztyčí tím, že se opře prsty a přední částí chodidel o žíněnku, provede krok levou nohou směrem k torimu (došlápne vpřed na levé chodidlo), provede kiai a pokusí se toriho bodnout do pravého boku. Čepel tanto směřuje vzhůru.
Tori se opře prsty a přední částí levého chodidla o žíněnku, otočí se o 180° vpravo na levém koleni a vztyčí se do kleku na levém kolenu tím, že došlápne na pravé chodidlo. Tori odrazí ránu svoji levou dlaní úderem do ukeho pravého předloktí a vychýlí tak ukeho směrem vpřed. Ve stejném okamžiku provede tori kiai a pravou pěstí, která je otočená tak, že palec směřuje vzhůru, udeří ukeho mezi oči.
Okamžitě po úderu uchopí tori pravou rukou ukeho pravé zápěstí shora a táhne ukeho zápěstí ke svému pravému boku a přidrží je na pravém stehně.
Tori levou rukou uchopí ukeho kolem krku pod bradou vysoko na pravém průramku. Nasadí škrcení se současným nasazením páky Hara-gatame na ukeho pravou ruku. Uke se vzdá poklepáním na žíněnku.
Tori a uke se vrátí do výchozí pozice před touto technikou, kdy klečí vedle sebe. Uke zasune tanto do kabátce, postaví se a dojde před toriho, kde si klekne ve vzdálenosti asi 90 centimetrů od toriho.
Uke po chvíli vstane, otočí se a jde směrem ke kataně. Klekne si a vrátí tanto do původní pozice.

kimeno14.jpg



Tachi-ai – Techniky v postoji

Ryo-te-dori - Úchop za obě ruce
9.jpg

Tori a uke současně vstanou, uke se otočí k torimu a dojde k torimu na vzdálenost přibližně 40 centimetrů (1 krok).
Uke provede kiai, vykročí pravou nohou a uchopí toriho nadhmatem za obě zápěstí.
Tori vychýlí ukeho vpřed tím, že obě ruce roztáhne směrem vzad, provede kiai a kopne přední částí pravého chodidla ukeho do slabin. Okamžitě poté se tori postaví zpět na pravou nohu.
Tori uchopí pravou rukou ukeho levé zápěstí zespodu palcem dovnitř a zdvihne loket svoji pravé paže. Ve stejném okamžiku si tori uvolní levou ruku, otočí se, udělá úkrok vlevo a táhne ukeho levou paži vpřed před sebe.
Tori levou rukou uchopí rovněž ukeho levé zápěstí, uzavře ukeho levou paži do svého pravého podpaží a nasadí páku Waki-gatame. Uke se vzdá dvojitým poklepáním na toriho. Potom se vrátí do výchozí pozice čelem k sobě.

kimeno15.jpg

kimeno16.jpg


Sode-dori - Úchop za rukáv
10.jpg

Uke přejde po pravé straně toriho za toriho a postaví se za něj vpravo tak, aby dosáhl levou rukou na toriho levý rukáv.
Uke uchopí levou rukou toriho rukáv přibližně na lokti tak, že palec směřuje vzhůru, potom rukáv chytí i pravou rukou nad svoji levou rukou tak, že palec směřuje vzhůru a pustí rukáv svoji levou rukou. Pravou rukou utáhne uke úchop na rukávu a zatlačí vpřed, aby toriho přinutil k chůzi. Tori vykročí pravou nohou a potom udělá krok levou. Uke vykračuje rovněž pravou nohou.
Třetí krok tori natáhne více vpřed mírně šikmo doprava, aby ukeho tímto směrem vychýlil.
Tori provede kiai a provede kop malíkovou hranou levého chodidla na koleno toriho.
Bezprostředně poté se tori postaví na levou nohu vedle ukeho pravého chodidla s tím, že se tori otočí o 180° vlevo.
Tori uchopí levou rukou ukeho praví rukáv přibližně v oblasti lokte a pravou rukou uchopí toriho na levém límci a provede pravé O-soto-gari.

kimeno17.jpg



Tsukkake - Úder pěstí do obličeje
11.jpg

Tori a uke zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti přibližně 1,8 metru.
Uke provede velký krok vpřed levou nohou, zdvihne levou ruku sevřenou v pěst přibližně do linie svých očí, pravou ruku sevřenou v pěst drží v linii žaludku a je připraven udeřit toriho mezi oči levou rukou.
Náhle vyrazí prudce vpřed pravou nohou, provede kiai a pokusí se toriho udeřit pěstí pravé ruky mezi oči.
Tori se vyhne úderu tím, že se otočí se na levé noze a ustoupí pravou nohou, provede tak obrat o 90°. Pravou rukou uchopí ukeho za pravé předloktí a táhne ukeho pravou ruku směrem dopředu dolů, čímž ukeho vychýlí vpřed.
Uke se pokouší narovnat a při tom tori postoupí za něj nejdříve pravou nohou a poté levou.
Tori chytí ukeho pravou rukou kolem krku pod bradou a táhne jej vzad.
Tori sevře dlaně na ukeho levém rameni tak, jako při technice hadaka-jime.
Tori ustoupí levou nohou vzad a dokončí škrcení. Uke se vzdá dvojitým poklepáním chodidla na žíněnku.

kimeno18.jpg

kimeno19.jpg


Tsuki-age - Zvedák (uppercut)
12.jpg

Tori a uke zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti 1 kroku.
Uke provede krok vpřed pravou nohou, provede kiai a pokusí se toriho udeřit pěstí pravé ruky zvedákem do brady.
Tori se zakloní vzad a zachytí oběma rukama ukeho pravé zápěstí, které potom táhne vzhůru.
Tori se vytočí vpravo.
Tori uzavře ukeho pravou paži do svého levého podpaží.
Tori nasadí páku Waki-gatame. Uke se vzdá dvojitým poklepáním na toriho.

kimeno20.jpg



Suri-age - Úder otevřenou dlaní
13.jpg

Tori a uke zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti 1 kroku.
Uke provede krok vpřed pravou nohou, provede kiai a pokusí se toriho udeřit do čela dlaní pravé ruky přičemž má prsty pravé ruky nataženy a u sebe.
Tori se nakloní vzad a vykryje úder levým předloktím.
Ve stejném okamžiku provede tori kiai a provede úder pěstí pravé ruky, která je otočená tak, že palec směřuje vzhůru, na solar ukeho.
Okamžitě poté tori nakročí levou nohou před ukeho levou nohu, levou rukou uchopí ukeho pod pravou rukou co nejdále ze zadu na pásku (který ale nechytá), pravou rukou uchopí ukeho levý rukáv, přisune pravou nohu vzad a hodí ukeho technikou Uki-goshi.

kimeno22.jpg



Yoko-uchi - Úder na spánek (hák)
14.jpg

Tori a uke zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti přibližně 1 kroku.
Uke provede krok vpřed pravou nohou, provede kiai a pokusí se toriho udeřit do levého spánku obloukovým úderem šikmo mírně ze shora pěstí pravé ruky.
Tori se úderu vyhne úklonem dopředu vlevo a vykročením levou nohou (ducking). Při tomto pohybu rovněž uchopí pravou rukou ukeho za levý průramek.
Tori se přemístí za ukeho tak, že nejdříve provede krok za ukeho pravou a potom levou nohou.
Tori uchopí levou rukou kolem krku pod bradou co nejvýše ukeho pravý průramek.
Tori tlačí čelem proti týlu ukeho, ustoupí vzad levou nohou, sníží se v bocích, táhne ukeho vzad, a nasadí techniku okuri-eri-jime.
Uke se brání tím, že se pokouší táhnout oběma rukama toriho levý loket dolů Nemůže se však ze škrcení vyprostit a vzdá se dvojitým poklepáním chodidla na žíněnku.

kimeno23.jpg



Ke-age – Kop do slabin
15.jpg

Tori a uke zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti 1 kroku.
Uke provede malý krok vpřed levou nohou, provede kiai a pokusí se toriho kopnout do slabin přední částí chodidla pravé nohy.
Tori ustoupí pravou nohou vzad a vytočí se o přibližně 90° vpravo. Levou rukou zachytí zespodu ukeho pravý kotník.
Tori zachytí ukeho pravý kotník rovněž pravou ruku a zatáhne ukeho pravou nohu vlevo.
Tori se vytočí boky vlevo čelem k ukemu, provede kiai a kopne pravou nohou ukeho do slabin.

kimeno25.jpg



Ushiro-dori – Uchop zezadu
16.jpg

Tori a uke zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti přibližně 120 centimetrů.
Uke přejde po pravé straně toriho za toriho a postaví se přímo za něj do vzdálenosti přibližně 90 centimetrů.
Tori i uke zároveň vykročí levou nohou, uke provede ještě krok pravou nohou a uchopí toriho oběma rukama přes paže.
Tori okamžitě roztáhne lokty a oběma rukama chytne co nejvýše pravý rukáv ukeho a hodí ukeho technikou seoi-nage .
Po dopadu ukeho tori doklekne na pravé koleno, provede kiai a udeří ukeho malíkovou hranou mezi oči.

kimeno28.jpg



Tsukkomi - Bodnutí nožem
17.jpg

Tori a uke společně vstanou a zaujmou přirozený postoj proti sobě ve vzdálenosti přibližně 120 centimetrů. Uke se otočí a dojde si pro tanto, a vrátí se zpět před toriho.
Tori a uke stojí proti sobě ve vzdálenosti přibližně 90 centimetrů.
Uke uchopí levou rukou pochvu tanto přes kabátec a pravou rukou vytasí tanto (ostří tanto směřuje vzhůru). Uke provede krok vpřed levou nohou, provede kiai a pokusí se toriho bodnout do solaru (uke bodá ostřím vzhůru).
Tori udělá krok zpět pravou nohou, vytočí se vpravo a odrazí ránu levou rukou úderem do pravého lokte ukeho. Tori provede kiai a pravou pěstí (která je otočená tak, že palec směřuje vzhůru) udeří ukeho mezi oči.
Okamžitě po úderu uchopí tori pravou rukou ukeho pravé zápěstí shora a zápěstí táhne ke svému pravému boku
Tori drží ukeho pravé zápěstí na svém pravém stehně a vychyluje ukeho.
Tori levou rukou objeme ukeho kolem krku pod bradou vysoko na pravém průramku a udělá krok vpřed pravou nohou a poté levou.
Tori pokračuje vpřed pravou nohou a nasadí současně škrcení a páku Hara-gatame. Uke se vzdá dvojitým poklepáním na toriho.

kimeno30.jpg




Kiri-komi – Sek mečem
18.jpg
Tori i uke se vrátí do výchozí pozice a uke zastrčí tanto čepelí vzhůru zpět do kabátce.
Tori a uke zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti přibližně 90 centimetrů.
Uke sáhne pravou rukou do svého kabátce, vytáhne wakizashi a zasune jej za pásek na svém levém boku.
Poté zaujme uke opět normální postoj
Poté uke levým palcem odjistí wakizashi z pochvy, natočí pochvu o přibližně 90° tak, že ostří pochvy směřuje od ukeho, a pravou rukou wakizashi vytáhne.
Uke provede krok vpřed pravou nohou, provede kiai a pokusí se toriho seknout ze shora do hlavy.
Tori se zakloní a zachytí pravé zápěstí ukeho oběma rukama.
Tori ustoupí vzad malým krokem pravou nohou a natočí se vpravo.
Levou nohu předsune tori před ukeho pravou nohu, táhne ukeho za ruku dolů do ukeho pravého předního rohu a uzavře ukeho pravou paži do svého levého podpaží.
Tori nasadí páku Waki-gatame. Uke se vzdá dvojitým poklepem na toriho,

kimeno32.jpg



Nuki-gake – Vytažení meče
19.jpg

Tori a uke znovu zaujmou postoj proti sobě. Uke zasune wakizashi zpět do pochvy na levé straně.
Uke zasune zbraň zpět do kabátce.
Uke se otočí a dojde k meči, poklekne a položí tanto do původní pozice, uchopí katanu a zasune si ji za pásek po levé straně s tím, že ostří katany směřuje vzhůru. Poté se uke vrátí před toriho do vzdálenosti přibližně 1,2 metru od toriho.
Uke uchopí levou rukou pochvu katany těsně pod její záštitou a natočí pochvu o přibližně 90° tak, že ostří pochvy směřuje od ukeho. Pravou rukou uchopí jílec katany těsně nad záštitou.
Tori vykročí pravou nohou co nejblíže k ukeho pravé noze a pravou rukou uchopí ukeho pravé zápěstí seshora.
Okamžité poté tori pravou nohou postoupí za ukeho.
Poté se tori dostane i levou nohou za ukeho a levou rukou uchopí kolem ukeho krku ukeho pravý průramek co nejvýše. Pravou ruku prostrčí tori pod ukeho podpažím s tím, že při tomto pohybu toriho dlaň směřuje vzhůru. Tori zvedne svoji pravou ruku a položí ji za ukeho krk. Tori ustoupí levou nohou, vychýlí tím ukeho vlevo vzad a nasadí škrcení kata-ha-jime. Uke se vzdá poklepáním nohy na žíněnku.Uke potom zasune povytaženou katanu zpět do pochvy a za pásek.

kimeno34.jpg



Kiri-oroshi – Sek mečem20.jpg


Tori a uke znovu zaujmou postoj proti sobě ve vzdálenosti přibližně 2,7 metru.
Uke udělá mírný krok vpřed pravou a pomalu vytasí katanu. S katanou zaujme pozici seigan-no-kamae, což doslova znamená „postoj, při kterém špička meče míří na oči“. V pozici seigan uke drží katanu tak, že špička ostří katany je v úrovni očí toriho. Katanu drží oběma rukama před sebou s tím, že levá ruka drží katanu blíže konci rukojetě a pravá blíže záštity meče. Vzdálenost mezi rukama při úchopu katany je přibližně 10 centimetrů. Špičkou meče míří uke torimu do očí, levá ruka je asi 10 cm před břichem ukeho, paže jsou přirozeně podél těla. Katanu uke nedrží křečovitě, úchop katany obstarává především malíček a prsteníček. Chodidla má uke mírně rozkročená rovnoběžně vedle sebe, špička levé nohy je přibližně na úrovni paty pravé nohy, těžiště ukeho je uprostřed. Uke stojí vzpřímeně, čelem k torimu, váha je rovnoměrně rozložená na obě nohy, pata levé nohy je mírně nad zemí, uke se nezaklání ani nepředklání.
Uke vykročí pravou nohou a jedním krokem tsugi-ashi se posune vpřed. Znamená to tedy, že uke vykračuje z postavení, kdy špička levé nohy je na úrovni paty pravé nohy. Vykročí tedy pravou nohou a poté přisune levou nohu tak, že chodidla zaujmou původní postavení. Tori ustoupí vzad s tím, že ukročí levou nohou a zaujme opět přirozený postoj.
Poté uke nakročí levou nohou daleko vpřed a zdvihne katanu nad hlavu do úhlu přibližně 45°, provede krok vpřed pravou nohou, provede kiai a pokusí se toriho rozseknout ze shora dolů. Tori se seku vyhne tím, že ustoupí do svého levého zadního rohu a přitom se vytočí vpravo.
Tori uchopí pravou rukou ukeho pravé zápěstí seshora.
Tori táhne ukeho pravé zápěstí ke svému pravému boku a ukeho tím vychyluje do jeho pravého předního rohu.
Tori levou rukou obejme ukeho krk pod bradou vysoko za pravý průramek, aby mohl nasadit škrcení. Při nasazování škrcení udělá tori krok vpřed pravou nohou a poté levou.
Tori udělá ještě jeden další krok vpřed pravou nohou a nasadí páku Hara-gatame. Touto pákou a škrcením tori odtrhne ukeho levou ruku z jílce katany. Uke se vzdá dvojitým poklepáním na toriho.

kimeno36.jpg

Tori a uke se vrátí do pozice proti sobě do vzdálenosti přibližně 2,7 metry. Uke drží katanu před sebou, ale špička ostří směřuje k zemi.
Uke poté zaujme opět pozici seigan-no-kamae, zasune katanu za opasek a provede krok zpět pravou nohou, aby zaujal přirozený postoj. Levou ruku spustí podél těla. Okamžik setrvá spolu s torim v přímém postoji čelem k sobě. Tori a uke si hledí do očí.
Uke se otočí a dojde k místu, kde odložil tanto. Poklekne, vytáhne zpoza pásku katanu a vrátí ji na své původní místo na žíněnce. Poté uchopí zbraně do pravé ruky s tím, že si bere nejdříve tanto a potom katanu, postaví se a otočí se čelem k torimu.
Tori a uke zaujmou pozice proti sobě v místě, kam se po zahájení dostali po provedení výrazného, symbolického kroku vpřed a okamžik si hledí do očí, poté provedou výrazný krok vzad pravou nohou, přisunou levou a opět si okamžik hledí do očí. Poté si kleknou a provedou pozdrav v kleče s tím, že uke před pozdravem odloží zbraně na žíněnku.
Uke si vezme zbraně do pravé ruky, tori a uke vstanou, okamžik si hledí do očí, otočí se směrem k joseki a provedou pozdrav v postoji. Pozdravem k joseki je kata zakončena. Po pozdravu setrvá tori i uke okamžik na místě, otočí se čelem k sobě a poté oba provedou současně krok zpět. Okamžitě poté opustí žíněnku stejným způsobem, jako do svých výchozích pozic přišli.




© 2018 Český svaz Juda
Adresa

Zátopkova 100/2
160 17 Praha 6

IČ: 00537560
DIČ: CZ00537560 

Kontakty

Email: czechjudo@czechjudo.cz 

Telefon: +420 233 355 280
Mobil: +420 605 233 341 
Fax: +420 257 214 265