Kopecký má světový bronz! V klíčových momentech vytáhl „Krpošovku“

Adam Kopecký zkompletoval medailovou sbírku z vrcholných soutěží mládeže. K dorosteneckým titulům mistra Evropy i světa a juniorskému evropskému bronzu přidal třetí místo z mistrovství světa juniorů. Na šampionátu v ekvádorském Guayaquilu porazil tři mimoevropské soupeře, v souboji o bronz pak Švýcara Bonferroniho a jen ve čtvrtfinále nestačil na světovou trojku, Francouze Aregbu. „Stojí za tím už desetiletá, nebo i delší práce. A nejde přestat, člověk musí jít pořád dopředu,“ vzkázal z Ekvádoru devatenáctiletý judista.

První zápasy na vrcholných soutěžích bývají hodně nervózní. Co dnes bylo v úvodu důležité?

Ano, první zápasy na vrcholných turnajích jsou dost těžké, myslím si ale, že jsem měl dobrý los. První utkání jsem zvládl dobře takticky, byl to dobrý zápas na to, abych se rozepral a potom mohl předvést další výkon.

Ve čtvrtfinále přišla tvoje jediná porážka v soutěži. Co chybělo k úspěchu s francouzským favoritem?

Nevím, co úplně chybělo. Dneska jsem na něj měl nejvíc ze všech zápasů, které jsem s ním prohrál. Myslím, že tam došlo i k nějakým sporným výrokům rozhodčích, ale to je judo, to je život, s tím se musím srovnat. V zápase jsem se cítil dobře, ale holt to dopadlo takhle.

Pak následoval infarktový souboj v opravách. Silný Uzbek vedl na wazari a byl dvě vteřiny od vítězství. Jak se vám povedlo dostat se z jeho držení?

Uzbek byl hodně silný. Ano, dělily ho dvě vteřiny, možná dokonce jedna vteřina od vítězství, ale jednou mi řekl trenér Pája Kytýr, že já dokážu utéct ze všeho. A tak jsem to prostě nevzdal.

Následně jste zápas senzačně otočil. Popište rozhodující akci, která vedla k výhře v opravách.

V boji na zemi si hodně věřím. Byla to „Krpošovka“, na kterou jsem Uzbeka udržel, trénuju to dost často. Je to držení, které mi vyhovuje a je mojí nejsilnější zbraní na zemi.

Soupeř v duelu o bronz, Švýcar Bonferroni, byl poraženým semifinalistou. Cítil jste proto, že je psychická výhoda na vaší straně?

Myslím si, že Bonferroni byl psychicky trochu nalomený, ale zase to tak velkou roli nehrálo, určitě mi to nechtěl dát zadarmo.

Co o vaší výhře na tatami rozhodlo?

V tomto duelu jsem byl asi silnější v hlavě. A je to i důsledek kvalitní přípravy, kterou teď podstupuji v Praze, to byly klíče k úspěchu na tomto turnaji. Není to jenom o měsíční, dvouměsíční, ani o půlroční přípravě, stojí za tím vlastně už desetiletá, nebo i delší práce. A nejde přestat, člověk musí jít pořád dopředu.

Kam tento úspěch řadíte? Je bronz z mistrovství světa juniorů cennější než zlato z dorosteneckého šampionátu?

Nedá se to úplně srovnat s kategorií dorostenců, je to úplně nová meta, nová zkušenost, vlastně i noví soupeři. A nechci to s dorostenci srovnávat. Ale je to pro mě obrovský úspěch, jsem hrozně rád, že se mi to povedlo. Přičtou se mi i body do olympijské kvalifikace, takže nic víc si asi nemůžu přát.