Formu poznám až na žíněnce, říká Krpálek před odletem na mistrovství světa

Intenzivní příprava na desátý světový šampionát v kariéře vyvrcholila dvěma týdny soustředění na technické univerzitě v Tokiu. Mezi největšími esy japonského juda se Lukáš Krpálek po sérii zranění ze zimního období konečně připravoval už naplno. „Měl jsem v plánu udělat takové objemy randori, abych se vrátil do zápasového módu a byl schopen se zase prát, to se povedlo,“ pochvaloval si Krpálek, který se na MS v katarském Dauhá představí v pátek 12. května.

V první části letošní sezony vás srážely zdravotní problémy. Jak jste na tom těsně před mistrovstvím světa?

To zranění ramena, klíčku a téhle oblasti se zdá být na devadesát a víc procent vyléčené. Jsou tam ještě lehká omezení, ale už dva měsíce jsem zpátky v normální přípravě. Na začátku jsem k tomu samozřejmě musel přistupovat opatrně, ale poslední dva tréninkové kempy jsem absolvoval už skoro naplno, pral jsem se s těmi nejlepšími a všechno se dalo.

Klíčovou částí přípravy na šampionát v Dauhá byly dva týdny strávené v Japonsku. Co všechno jste tam stihl?

Ano, byla to pro mě nejdůležitější část přípravy. V Japonsku jsem měl otestovat, jestli je všechno v pořádku, jestli všechno stoprocentně drží. Trénovali jsme na univerzitě Nihon, kde nás dvakrát v týdnu navštívila skoro celá japonská reprezentace, a tak jsem si tam sáhl opravdu na skvělé zápasy. Měl jsem v plánu udělat takové objemy randori, abych se vrátil do zápasového módu a byl schopen se zase prát. To se povedlo.

Jaký jste měl v Tokiu sparing?

Pral jsem se s těmi nejlepšími, i když jsou to judisti hlavně z těžké váhy, například vítězové Grand Slamů Saitó, Harasawa, Kageura. Stejně tak jsem se tam popral se spoustou nových, mladých judistů, kteří přicházejí, a měli by vystřídat tuhle generaci. I s těmi bylo zajímavé se potahat. Doufám, že mi ten kemp dal to, co k mistrovství světa potřebujeme.

Hodně se diskutuje a sleduje vaše cesta zpět do kategorie -100 kg. Už se v ní cítíte jako v dobách největší slávy?

Abych se cítil jako v době největší slávy, to bude samozřejmě hodně těžké. Pro mě je to hlavně obrovská motivace, a já do toho jdu, i kdyby to nemělo dopadnout tak, jak bych chtěl. Je to pro mě nová výzva. A já vždycky, když jsem si dal nějakou novou výzvu, tak jsem si za tím šel a namotivovalo mě to k tomu, abych dosáhl něčeho velkého. Doufám, že tomu tak bude i teď, přestože patřím už k těm starším. Na to nechci hledět, chci se rvát, dokud to půjde, zdraví bude ještě nějakým způsobem držet a dokud zvládnu ty mladé ještě trápit.

Změnila se tato kategorie během více než šesti letech vaší absence?

Samozřejmě spousta nových lidí přibyla, hodně jich také odešlo. A spousta dobrých judistů zůstala. Trošku se ta kategorie určitě změnila, konkurence tam byla a bude vždycky, a to je to, co nás na tom baví, proč na sobě chceme pořád makat.

A jaký je rozdíl mezi Lukášem Krpálkem na tatami v roce 2016 a dnes?

Jsem starší a zkušenější. Možná trošičku odezněla taková dravost, která ve mně byla, nicméně zase to dohnala ta zkušenost. Člověk musí pracovat trošku jinak, jít do každého zápasu trochu jiným způsobem. Když vezmu ta přechozí léta, byl jsem mladý a šel do všeho po hlavě, ta dravost mě dohnala k těm výsledkům. Teď zase musím víc těžit ze zkušeností a víc o tom přemýšlet.

S jakou formou letíte na mistrovství světa do Kataru?

Popravdě nevím, to uvidíme až v den, kdy nastoupím na žíněnku a budu se prát. Až tehdy poznám, zda jsem ve formě.

Jaký handicap je pro vás fakt, že nepatříte mezi nasazené závodníky?

Je to už víc než deset let, kdy jsem nebyl nasazený, takže je to pro mě zase něco nového. Pravděpodobně tak budu mít už předkolo, takže neušetřím moc sil. Ale jdeme do toho. Já se moc těším a rozhodně do toho dám zase všechno a budu chtít jít po nějakém skvělém výsledku.

Teplota vzduchu v Kataru se v květnu šplhá hodně přes třicet stupňů, naopak vnitřní prostory jsou tam klimatizované většinou na méně než dvacet stupňů. Jak jste na tyto podmínky připraven?

Musím říct, že klimatizované prostory mi nedělají úplně dobře. Dlouhé roky jsem trpěl na angíny, a většinou jsem je měl, právě když jsem přecházel z horka do klimatizované místnosti. Z toho člověk nemůže být nadšený, ale musí pracovat s podmínkami, jaké jsou.