Hana Šafaříková na IBSA Grand Prix: "Spousta zápasů parajudistů se vyrovná zápasům z turnajů z okruhu IJF"
Česká rozhodčí Hana Šafaříková, která je pravidelnou účastnicí turnajů nejvyšších turnajů IJF, se tentokrát představila na IBSA Grand Prix v německém Heidelbergu. Soutěž byla nominačním turnajem pro paralympijské hry v Paříži. Nejen o specifičnosti zápasů zdravotně hendikepovaných judistů je rozhovor s Hankou pro web českého juda.
O víkendu ses zúčastnila turnaje Grand Prix Heidelberg, který je organizovaný mezinárodní organizací pro nevidomé sportovce IBSA a je kvalifikačním turnajem pro Paralympijské hry v Paříži. Jaké byly tvé dosavadní zkušenosti s judem nevidomých a musela ses na turnaj vzhledem k rozdílným pravidlům a organizaci nějak specificky připravovat?
Doposud jsem se zúčastnila již několika Mistrovství Evropy nevidomých sportovců, ovšem Grand Prix v Německu pro mě na okruhu světových turnajů bylo premiérou. Zúčastnilo se ho přes 200 judistů z celkem 47 zemí, což je až neuvěřitelné. Atmosféra tohoto turnaje je skvělá a je fascinující, jaké výkony tito sportovci podávají. Spousta zápasů se vyrovná zápasům z turnajů z okruhu IJF, i když para judo má samozřejmě svá specifická pravidla. Tato pravidla pro mě nebyla novinkou, ale je potřeba si je samozřejmě před turnajem řádně zopakovat a na některé konkrétní věci se více soustředit.
V čem jsou pro rozhodčího největší rozdíly v rozhodování turnajů IJF tour a judem nevidomých?
Z pohledu rozhodčího je zápas nevidomých rozdílný už od samotného začátku. Trenéři nám své závodníky „předají“ na okraji tatami, my je dovedeme do středu zápasové plochy, kde se sobě ukloní, a samotný zápas začíná z úchopu. Není důležité, zda si závodníci zvolí pravý nebo levý, ale jedna ruka musí být vždy na límci a druhá na rukávu. Takto je celý zápas zahájen a musí tak i probíhat, při jakémkoliv vytrhnutí či puštění následuje okamžitě přerušení „mate“ a závodníci se vrátí s naší pomocí opět do středu zápasiště. V průběhu zápasu se orientují dle našeho hlasu, kdy zvoláním slova „jogai“ jim dáváme najevo, že se blíží k okraji zápasové plochy a je tedy nutné, aby náš hlas následovali a vyhnuli se tak případnému vyšlápnutí. Za každou hodnocenou akcí, trestem apod. říkáme, zda je to pro bílého – „shiro“ či modrého – „ao“. Po skončení zápasu je odvedeme a předáme opět trenérům.
Jen bych ještě chtěla podotknout, že se nemusí jednat pouze zrakově postižené sportovce, ale najdeme mezi nimi kombinaci zrakově i sluchově postižené, kde rozdíl v průběhu zápasu a jeho vedení ze strany rozhodčího je úplně jiný. Těchto judistů se dotýkáme, píšeme jim symboly do dlaně a na dlaň… je to mnohem náročnější.
Jak probíhá kvalifikace na paralympijské hry pro zrakově postižené judisty a je sestava rozhodčích pro paralympiádu totožná s tou olympijskou?
Kvalifikace nevidomých sportovců na paralympijské hry probíhá podobně jako na klasickou olympiádu, jen mají jiná kritéria v podobě bodů a počtu účastníků.
Sestava rozhodčích je rozdílná, vybírá ji komise světové federace juda dle našich výsledků a ranking listu. Ti, kterým se nepoštěstí kvalifikovat se na olympijské hry, alespoň doufají, že paralympiáda jim vyjde.
