ROZHOVOR: Předseda ČSJu Pavel Volek hodnotí uplynulý rok

Rok 2025 patří k nejúspěšnějším obdobím českého juda v posledních letech. Předseda svazu Pavel Volek v rozhovoru hodnotí mimořádné mezinárodní úspěchy, vyzdvihuje výkonnostní vzestup mládeže a odhaluje, jaké systémové kroky mají české judo dovést k dalším olympijským cílům. Nechybí ani osobní pohled na každodenní práci předsedy svazu a přání do jubilejního roku 2026.

České judo má za sebou v letošním roce celou řadu úspěchů. Vnímáš letošní sezónu jako nadstandardní?

Rok 2025 vnímám jako velice úspěšný. Titul Mistrně Evropy Renaty Zachové a k tomu další evropská medaile Lukáše Krpálka, titul Mistrně Evropy U23 Julie Zárybnické, úspěšný přechod do vyšší hmotnostní kategorie u Adama Kopeckého, nástup Ch. Karimova, řada medailí z turnajů Grand Slam a Grand Prix, medaile z juniorských a dorosteneckých pohárů a šampionátů. Ale asi největší radost mi letos udělal výkonností skok dorostenců: na mistrovství světa jsme měli pět závodníků v závěrečných kolech s tím, že se ten den našim dvěma medailistům z mistrovství Evropy na světovém mistrovství nezadařilo. Navíc se v dorostu na evropských pohárech prosadili i další závodníci. Znamená to tedy, že pro přechod do juniorů máme k dispozici celou řadu kvalitně připravených mladých judistů. 

Jaký individuální výkon by jsi vypíchnul?

Jednoznačně obhajobu titulu Mistrně Evropy Renaty Zachové. Za mě šlo o nejlepší výkon v její skvělé kariéře. Zároveň bych jí za výkony na tomto šampionátu udělil i pomyslnou cenu "ippon roku 2025" ze semifinálového utkání i cenu "utkání roku 2025", který by ode mě získala za způsob, jakým v Podgorici ve čtvrtfinále "přejela" uřadující mistryni světa van Leishut. Pokud jsme u pomyslných cen, tak cenu "bojovníka roku 2025" bych rozdělil mezi Kristýnu Kaszperovou za to, že nastoupila do utkání o bronz na dorosteneckém mistrovství světa s velmi bolestivým zraněním ramene ze semifinále, které si nakonec vyžádalo operaci, a bronz přesto vybojovala, a Madlen Košnarovou, kterou nezlomila zranění a nemoci, se kterými se celý rok potýkala, a na juniorském evropském šampionátu získala bronz. 

Z čeho kromě samotných soutěžních výsledků máš na poli vrcholového a výkonnostního sportu největší radost?

Musím ještě jednou zmínit kategorii dorostu. Celková úroveň této kategorie šla ohromně nahoru, z čehož mám ohromnou radost. Zážitkem byl play-off dorostencké ligy. A když v Teplicích na evropském poháru naši dorostenci hlasitě dozpívali hymnu, která se ve zkrácené verzi hrála na počest vítězství Melichara Škody, tak jsem měl "slzy na krajíčku". Nezapomenutelný zážitek jsem měl letos i při sledování live přenosu z evropského poháru dorostenců v Polsku, kdy jsem během závěrečných kol nestačil přepínat záběry z tatami na tatami, tolik našich v závěrečných kolech takto kvalitní soutěže nepamatuji. A třešničkou na dorosteneckém dortu bylo vystoupení Tomáše Otevřela v Teplicích, které mělo pro mě ještě krásný dozvuk na jednom zahraničím mezinárodním turnaji, kdy mi k tomuto výkonu gratuloval japonský trenér působící u reprezentace Ázerbájdžánu. To jsou nádherné okamžiky.

Jak vnímáš práci s mládeží a rozvoj členské základny pět let po pandemii COVID, která mimo jiné výrazně ovlivnila sportování v ČR?

Covid samozřejmě negativně ovlivnil naše judo, ukazuje se to na ročníku 2005, který nezaznamenal žádný výraznější výsledek. Částečně zasažený je i ročník 2006, i když zde se již objevují závodníci, kteří mají dobrou sportovní perspektivu, především pak medailistka z letošního juniorského mistrovství Evropy Madlen Košnarová. Domnívám se ale, že nově nastavený systém krajských SpS, kdy jsou určené prostředky rozdělovány do krajů na základě jednoznačně daných výsledkových kritérií, a na ně navazující výběr U16, který kvalitně pracuje pod vedením Ondry Liba, tuto mezeru postupně zaceluje. Do dorostenecké kategorie tak přicházejí velice dobře připravení závodníci se šancí uspět i na vrcholných soutěžích. Předpokládám, že tato úspěšná vlna během 1-2 let "dorazí" i do juniorů.

Ukazuje se rovněž, že naše rozhodnutí o změně věkových kategorií z U15/U13 na U16/U14 bylo správné, tímto směrem půjde od roku 2026 i EJU.

Jaké jsou další plány, a co považuješ za klíčové pro další rozvoj českého juda?

Úspěšnost jednotlivých sportů hodnotí Národní sportovní agentura podle výsledků na olympijských hrách a mistrovství světa. Podle toho jsou jednotlivé sporty zařazovány do TOP 30 (tzv. prioritizovaných sportů) a následně i financovány. Znamená to tedy, že naše úsilí v systému talentované mládeže i ve vrcholovém sportů musí jednoznačně směřovat k olympijských hrám. Proto jsme zavedli ranking, podle kterého směřujeme podporu na ty nejlepší, u kterých se předpokládá reálná možnost o postup na olympiádu v budoucnu usilovat. Pro OH 2028 se v tomto okamžiku rýsují 4 postupová místa, samozřejmě budeme usilovat o další. V oblasti výkonnostního a "hobby" sportu jde o to, abychom dokázali i "nezávodní" judisty u našeho sportu udržet. Ze Španělska jsme převzali festival Miguelito, který se jako Kyu-cup konal letos již potřetí. Nabízíme řadu seminářů, rozběhly se i aktivity kata. Musím se i pochvalně zmínit i o našich veteránech.  

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Dá se vyčíslit, kolik času denně trávíš judem?

Nevzpomínám si na den, kdy bych se judu nevěnoval. S Martinem Prokešem a Liborem Štěpánkem máme každý týden na Strahově porady představenstva, kde řešíme nejen běžné úkoly spojené s činností svazu, ale i body a vize, které chceme do svazu implementovat, rozhodujeme o investicích. Samozřejmě jsme navíc v téměř každodenním telefonickém kontaktu. Pravidelně mívám pracovní schůzky se svazovou účetní Zdeňkou Holečkovou, kde společně kontrolujeme svazovou ekonomiku, připravujeme dotační žádosti a jejich následné vyúčtování. Velice často hovořím s reprezentačními trenéry, zajímám se o stav všech závodníků, kterým se snažíme maximálně pomáhat, samozřejmostí jsou výplaty bonusů za sportovní výsledky. Jsem rovněž v každodenním kontaktu s Romanem Kalousem, generálním sekretářem svazu. Do toho máme přípravu 5 velkých mezinárodních akcí, v případě OTC Nymburk jde u mě průměrně o 10-ti hodinovou každodenní zátěž po dobu přibližně 6 týdnů, organizaci domácích šampionátů a dalších turnajů. Kromě toho jsem členem sportovní komise EJU a každoročně se účastním přibližně 8 akcí EJU v zahraničí. Mohlo by se sice zdát, že jde o enormní nasazení, nicméně pro mě je judo celoživotní vášní, takže to jako zátěž vůbec nevnímám.

Jak budeš trávit vánoční svátky?

Pokud bude sníh, tak bych se rád vydal na chatu a vyrazil na běžky. Samozřejmě se blíží konec roku, takže budeme i mezi svátky připravovat vyúčtování dotačních programů a účetní závěrku.

Co bys českému judu popřál do nového roku?

Přání dobrého zdraví platí v judu dvojnásobně, a ve sportu je potřeba i trochu štěstí. Takže nám všem přeji v roce 2026, kdy oslavíme 90 let Českého svazu juda, hodně štěstí a zdraví. A k tomu všem přeji hezkou vánoční pohodu.