Julie Švecová stříbrná na Grand Slamu neslyšících

O víkendu se ve švýcarském Lausanne konal Mont-Olivet Lausanne Grand Slam 2026, na němž vybojovala pátá místa Renata Zachová a Adam Kopecký. Letošní ročník byl výjimečný také tím, že se vůbec poprvé v historii představili na Grand Slamu pořádaném International Judo Federation také neslyšící judisté. Českou republiku zde reprezentovala Julie Švecová, která nastoupila v kategorii neslyšících žen do -70 kg. Ve své váhové kategorii se utkala s argentinskou reprezentantkou Valentinou Bonfanti. Závodnice proti sobě nastoupily celkem třikrát a konečný stav série byl 2:1 ve prospěch Argentinky. Julie Švecová si tak z Lausanne odváží stříbrnou medaili.

Julie, gratuluji ke stříbrné medaili! Jak celý turnaj hodnotíš?

První zápas byl super. Nevěděla jsem, co čekat, soupeřku jsem sice párkrát potkala na závodech, ale díky pavoukovi jsme se nikdy spolu nepraly. Myslela jsem, že na ni nebudu moct použít svůj oblíbený chvat, protože je menší než já, ale nakonec jsem ho nějak intuitivně použila a dostala za něj wazari. Nakonec jsem ji „uškrtila“ a tím vyhrála. 

Druhý zápas jsem byla pasivní, nebudu ho komentovat.

Třetí zápas jsem věřila, že ji porazím, jen jsem byla trošku opatrnější než v tom prvním. Možná proto se jí povedlo mě kontrovat a hodit na zadek na yuko. Nebrala jsem to jako důležité, protože jsem chtěla využít svoji silnější stránku a opět ji uškrtit nebo upáčit na zemi. To se mi také málem povedlo – držela jsem jí ruku v páce, v momentě, kdy ona povolila a já ruku zamkla, jsem ucítila křupnutí, a hned nato na kalhotech od kimona její zaplácání. Nicméně pak jsem viděla, jak k nám jde rozhodčí a místo zvednuté ruky jen koukal na místo, kde měla soupeřka ruku. Zabrala jsem trošku, aby to znovu odklepala – došlo mi, že to asi neviděl, ale ona už to znovu neodklepala a já jí tu ruku nechtěla úplně vyhodit z kloubu. V ten moment nás bohužel rozhodčí přerušil. Mně už pak nezbyl čas, který jsem nějak nesledovala, a soupeřka vyhrála na yuko.

Mrzí mě, že jsem kvůli tomu přišla o zlato. Nevím ale, jestli bych v případě, že bych se měla znovu rozhodnout, byla schopna soupeřce tu ruku vážně vyhodit z kloubu. Možná to zjistím, až se znovu potkáme na tatami, ale radši ji zkusím zase uškrtit (úsměv).

Jak hodnotíš organizaci turnaje a atmosféru, když ve stejné hale právě probíhal Grand Slam 

Až do příletu jsem nevěděla, že je to takhle spojené. Překvapilo mě, že se peru ve stejný den i hodinu jako třeba Renča Zachová a Anna Skalská, se kterými se nemůžu vůbec srovnávat. Měli jsme jedno tatami ze čtyř, ale rozcvičovna i hala byla společně. Bylo to pro mě hodně zajímavé – těch neslyšících tam bylo minimum, a moje skoro dvouletá dcera se tam skamarádila s Číňankami, dokonce od Xinran Hui dostala mončičáka. 

Přišlo mi, že tam nepatřím, trošku jsem se i styděla rozcvičovat před trenérem Číňanek, který se zrovna díval našim směrem (smích).

Využila jsem vodu zdarma, které tam bylo hodně, kafe zdarma, co mi dokonce organizátor dvakrát s úsměvem připravil, i led z mrazáku hned u rozcvičovny, když mi po tom páčení otekla půlka ruky. 

Jak probíhala tvá příprava na tuto soutěž?

To nevím, jestli mám přiznávat (smích). Třikrát týdně mám vzpěračský trénink. V úterý před odletem jsem měla jeden trénink v Olomouci, předtím pár tréninků na soustředění v Naparii, a předtím jeden trénink někdy v červnu v Olomouci. Ještě předtím asi už jen nějaké závody u nás „tréninkově“. Bohužel nemohu dojíždět na tréninky, které jsou pozdě večer. Jsem na rodičovské a moje dcera chodí po sedmé hodině spát – při kojení. Můžu si zařídit hlídání přes den, mám hlídání přes vzpěračské tréninky i v době, kdy jsem jednou týdně v práci, ale nemůžu s ní nebýt při usínání a v noci.

Chtěla jsem si zaplatit soukromého trenéra, ale domluva trošku vázla asi na nepochopení. Pokud by se našel třeba nějaký začínající trenér, nebo prostě judista, co to umí a zvládne to naučit někoho dalšího, hlavně někdo, kdo má čas a mohl by přijet ke mně domů, kde mám půjčené tatami (bohužel už skoro rok bez využití), tak bych byla moc ráda. Můžu nabídnout buď peníze, nebo i protislužbu jako trenérka vzpírání a silového tréninku s licencí A. 

Jaké jsou tvé další cíle?

Chci vyhrát další olympiádu neslyšících, která snad bude za dva roky. Ráda bych měla i nějakou šanci na ME masters v judu slyšících, co bude na konci října v Portugalsku. Nevím, jestli mi u veteránek bude stačit vzpěračský trénink. 

V roce 2027 jsou světové hry masters v judu i vzpírání v Japonsku, už jsem přihlášená na Judo do vyšší váhové kategorie – v mojí -70 kg jsem neprošla jejich losem. Vyšší váhovka mi ale nevadí. Jsou tam většinou pomalejší, což mi vyhovuje.